Jak je důležité míti Davida

15. 02. 2010 | † 13. 01. 2012 | kód autora: EI5

Tento blog mi zařídila a posléze i vytvořila Mishka. Co k ní říci? No, že má supr žlutý boty na výletě+ v Benátkách. Ale to je nic oproti našemu výletu do věčného města a nemám na mysli Louny ale ŘÍM. To se psal rok 2005. Tehdy byla špatná doba na letní dovolené ale k tomu se ještě vrátim. Příběh, který popisuji se začal nenápadně odvíjet už někdy v roce 2000. To jsem se ještě jako mladý, chytrý, ale již notně zlobivý vrátil z mé 4. leté anabáze z Mostu. A jak se sluší a patří na dobrého kluka z dobré rodiny poohlédl jsem se po nějaké práci. Forinty jsou zkrátka k životu nezbytné a pro můj tehdejší dvojnásob... Nastoupil jsem do nějaké prodejny se sportovním zbožím samozřejmě volba byla více než logická protože mám hotelovou školu a dost toho vím o VFSO (vyšší forma složité obsluhy) ve francouzském způsobu stolování a při praxi jsem vždy vynikal v servírování hlemýžďů a ani pobrat 4!!! polévkové talíře do jedné ruky nebyl pro mne tehdy žádný problém. Jasně byl jsem naivní a mladý proto jsem věřil, že se s naší školou dostanu do celého světa jak nám slibovali při dni otevřených dveří. Už tenkrát mě mělo trknout, proč při přijímacím pohovoru na tento veleslavný institut po mne silně přivouslá zástupkyně ředitele chtěla znát obsah mé domácí knihovničky a jestli mamča bude schopná platit po dobu 5. let 10 000kč ročně! Na oplátku ze mne tato katedra stolničení udělá pana Někoho. Pamatuji si jak mi zaplály mé krásné tmavší barvou zbarvené oči a prohrábl jsem si svou překrásnou zrzavou patku a zasnil se při představě, jak budu jednoho dne obsluhovat na Hradě! Nic z toho se nestalo. Slibovali nám též, že budem prakticky každý měsíc vysíláni na různé exkurze a vůbec že naše škola má renomé kterou má snad jen pařížská Sorbona. Supr. Ale teď se omlouvám. Trošku jsem odbočil ale to je u mne běžné:-) Takže jsem byl zaměstnán v LN jako odborný prodavač ve specializované prodejně se sportovními potřebami. Mazec řekl jsem si. Sport je mé druhé(no tenkrát už spíše 3.) já...Rád bych ještě uvedl že naprosto bytostně nesnáším fotbal a fotbalisty. Nikoho nechci urazit ale za svůj život jsem měl to potěšení mluvit se spoustou z těchto vyvolených skoro bohů a nejsem určitě žádnej mudrc přestože se mi to babička snažila vštěpovat dosti dlouho do hlavy ale vždy jsem si lépe pokecal s malým Milanem Muchou od nás ze vchodu z přízemí. Již odmala vždy když jsem se vracel z venku a blížil se neomylně ke vchodu s klíčemi sice na krku pověšenými ale s jistým krokem což se nedá říci o pozdějším období:-) ale ON tam vždy stál a pokaždé s naprosto stejnou intonací v hlase se mne ptal:"kams byl?" byl malý a měl i něco s očima a to vše dohromady dávalo naprosto kouzelný výraz v obličeji kterým mě pokaždé dostával! Takže tedy přijdu první den do práce s tím jak budu moci zákazníkům pomáhat atd. A ouha! Byl jsem sám ve velkém patře za malým pultem a můj šéf byl fanatický fanda Slavia Praha! Po prvním šoku jsem si myslel, není-li to třeba jen schoda náhod jestli třeba Slavie není také nějaký jiný sportovní tým než upocený kreténi se sexy fotbalovým účesem a nehoráznými peněz...

.... Bohužel šéf mne uvítal v dokonalé replice fotbalového dresu a jako doplněk zvolil ultramega supr plyšový klobouk ve tvaru fotbalovýho míče z Eura někdy v Holandsku. To jsem se ještě držel. Horší bylo že v ruce dřímal fakt tlustej katalog s fotbalovými doplňky a novými kolekcemi na příští rok. Uvítal mě slovy:"tak Dádo tohle bude Tvé království". Byl jsem ztracen v šíleném světě fotbalu. Naproti mého malinkého prodejního půltíku se táhla do nekonečna celá stěna s vystaveným kopačkami!!! Dál už to rozepisovat nebudu byl bych asi sprostý. Tak tedy v takovém psychickém dně jsem se nacháze. Myšlenky na sebevraždu se u mne střídaly stejně jako myšlenky na to jak do kopaček umístit třeba nevinný střep či podobnou srandu. I můj zevnějšek se počal měnit. Nádherně pěstěnou přehazovačku ze zrzavých vlasů vystřídal fotbalový účes(ofinka, ježek, po stranách krátké vlasy samozřejmě zastřižené kotlety nad ušima a vzadu dlouhé spocené vlasy) pohodlné oblečení zas těsné rifle od kolen do zvonů. A ani boty na podpadku se mi nevyhnuly... Takto rozpolcen jsem denně sedával u okna v mém patře a pozoroval mumraj na rušné lounské hlavní pěší třídě. Jednoho dne jsem ale zůstal nosem přilepen na okně a jistě byl na mne z venkovní strany sexy pohled. Právě dole pode mnou procházela Mishka. Tehdy jí mohlo být já nevím snad už měla občanku:-) Ale i přes svůj věk a klasickou školní brašnu na zádech a v pravé ruce pytlík na cvičební jarmilky na tělocvik jsem si uvědomil že jsem se nejspíš zamiloval. Toto slovo už ale nemám rád. Vždy jsem s ním zacházel velice neuváženě a povrchně což mne dovedlo spolu s ostatními malichernostmi  3x za brány turné. Byl jsem o tom přesvědčen. A co se nestalo. Někde jsme se náhodou potkaly tuším, že v Opeře:-) A ona druhý den se objevila u mne  v patře. Nechtěl jsem jí to tenkrát říci ale připadal jsem si jako v pohádce kde princ zachraňuje krásnou(mě) princeznu z vysoké věže atd. Jenže to bylo obráceně. Tak jsem to zamlčel protože bych vypadal jako bukvice. Byl jsem asi o pár úterý starší a myslím, že je tomu dodnes a tak jsem hned převzal iniciativu. Zocelen již prvním a zatím jediným vztahem(no a co že mi bylo 22 let!) sebral jsem se ze země kam jsem před malou chvílí spadl celý rudý a spocený. Když se mi tep vrátil ze stavu řidiče formule 1 na zrzavého Dádu utřel jsem slinku a rozehrál ten nejdokonalejší sváděcí výkrut na jaký jsem si jen vzpomenul ze všech těch nočních filmů o  Emanuele v Africe, Emanuela na Gibraltaru, Emanuela sam, Emanuela sama s nimi...Mishka tam stála a v očích jí planula touha! Anebo strach o mou rudou tvář? To je jedno. Nikdy na ten okamžik nezapomenu. Byl jsem zrovna krátce po vztahu s mou první dívkou a docela dlouhém vzhledem k mé budoucnosti a také jsem už začal pojímat zoufalství že buď to zůstanu na ocet protože jsem nejstydlivější zrzavej na světě anebo že si vezmu Danka spolužáka a mé toxické dvojče který se mnou trávil skoro tolik času jako Mr.Brown...Mishka se usmála a odešla a ještě mi stihla na schodech zamávat!!! Na to co se v ten moment přesně stalo si nepamatuji protože až s odstupem času jsem si uvědomil i nevýhody toho nacházeti se před svou snad nastávající v komatu a nic nevnímat. Po práci jsem se odebral před obchod s vědomím že dnešní den byl něčím vyjímečný, něčím zvláštní! Jen jsem si nemohl vzpomenout čím. Až když jsem se před obchodem obrátil vlevo tedy směrem domů protože jsem měl nějaké jednání s panem Hnědým přerušil tok mých jistě hlubokých myšlenek hlásek znějící jak pramínek bystřinky na jarní rozkvetlé louce :" hej Ty!" Stála tam!!! Ano stála tam a divila se jakto že jdu suveréně jakoby domů, když jsme se ještě před hodinou nahoře domlouvaly že na mne počká před krámem. Zachoval jsem chladnou hlavu a šikovně to obrítil proti ní. Odvětil jsem něco ve smyslu, že jsem jí šel koupit kytičku přece! S nechápavým výrazem mne chytla za ruku a optala jestli mám papírky:-) Co následovalo jsem si snad ani nezasloužil! Držíc ji pevně v mém případě přirozeně křečovitě za ruku a s kamenou tváří aby jí bylo jasné, že něco podobného se mi stává dnes a denně zeptal jsem se neustále obhlížejíc její hezounkou vysokou postavu(pozor zjistil jsem jak vkládat smajlíky teprva teď se to rozjede!!!) na náš již společný další program. Mishka odvětila, že přece vím že má akorát po škole a tak by nebylo od věci jí doprovodit domů. Nebudu lhát když uvedu že už v duchu jsem si představoval jak jí vynáším z lounské radnice v mých neuvěřitelně vypracovaných mužných pažích a jak spolu strávíme zbytek života! Tak mi bylo příjemně! Celou cestu k ní domů jsem hovořil vůbec nevím o čem ale muselo to býti fantastické protože naše další setkání no mohu snad uvést vyloženě  blind date se uskutečnila přesně 5 let poté...Byl jsem zkrátka dobrej

...

...

Zobrazit další články tohoto autora

Další články z rubriky sex

Související články

Copyright © 2008-2018 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.